Sice mám teď doma na starosti 4 děti v rozmezí 3 až 15 let, ale stavy naprosté vyčerpanosti jsem mívala, i když jsem měla jen první dítě nebo spíše první dvě děti.

Při každodenní nepřetržité péči o rodinu je náročné se jakkoli postarat nakonec sama o sebe.  Veškerý čas vysává rodina, a když ho trochu zbude, většinou se nestačíme zrovna 2x zregenerovat. Já momentálně procházím naprosto frustrujícím obdobím, chybí mi energie začít s jakoukoli změnou, která by zrušila tenhle stav. Únavě nahrává i dusivé počasí. Přemýšlím o tom, kam pořád vlastně spěchám, proč mám věčně pocit, že když si přes den odpočinu, že mi uteče nějaká práce. Přemýšlím dál….chtěla bych žít někde, kde je siesta povinností nebo snad začnu brát drogy:-))? Zkouším zelený čaj, kafe, nic nepomáhá. Jenže já vím, co mi pomůže. Změna.

Provést změnu ovšem bývá obtížné a v tom denním kolotoči s dětmi ještě náročnější.

Už mám však zkušenosti z dřívějška. Vím, jak to bývalo. Chce to vnést zase do života pravidelnost a režim. A trochu více pohybu. Cvičení je radost. Ve zdravém těle zdravý duch.

Beru do ruky plánovací diář a jsem ráda, že už končí koronatime a zase se můžeme vracet do pevných zajetých kolejí. Takže jak začnu?

Rozhodně musím vstát o něco dříve než děti, otevřu si okno dokořán a vpustím čerstvý ranní vzduch. Hned se mi prokrví mozek:-), dostanu lepší náladu a trochu se rozhýbu. Myslím, že i pět minut ranního cvičení udělá svou službu.

Než vzbudím děti, je dobré stihnout ještě ranní kávu pěkně v klidu. Znáte ty reklamy na kávu:-))? Tak přesně takhle: župánek, aby mi nevychladlo svalstvo, horká kouřící a hlavně voňavá kávička. Při ní si skvěle přehraju v hlavě, co mne čeká a co chci stihnout. Důležitá věc je i omezení času na sítích, stačí projet třikrát denně v určitých pauzách.

 

A jdu budit děti. Pěkně v klidu beze stresu, pak fungují lépe a rychleji, paradoxně. Snídani mají už připravenou na stole. Johanka má problém s barvou mikiny, nechce se mi zase nahoru po schodech do patra, nejrychlejší by bylo bez diskuzí jí mikinu navlíct a jít. Jenže….ono to má asi důvod proč zrovna dnes nechce zrovna fialovou. Já se také přeci kolikrát převlíknu než vyrazím spokojená mezi lidi. ,, Tak jaká jiná se ti dnes bude hodit?“ zeptám se. ,,Přece mami nemůžu mít k růžovým kraťasům stejnou mikinu, vzala bych si tu šedou.“ radostně odpoví Johanka. V šedé je spokojená, je to bez pláče a je to laskavé.

Začátek dne probíhá příjemně, teď ještě udržet pracovní předsevzetí, což je dost složité, zvláště v pondělí. Do mého plánu se vluzují nepředpokládané telefonáty atd. Ale to je práce a to nás nemůže rozházet. hlavně žádný stres.

Když ráno odvádím děti do školky, většinou chtějí vědět, kam půjdeme po školce nebo co budeme dělat. V tu dobu už musím mít hlavu čistou od práce a dodržet režim dětí. Když jim slíbím odpoledne hřiště, musím tam vydržet dokud se neunaví. Když mají cvičení, musím je tam odvést a vydržet hodinu čekat.

Děti vlastně milují pravidelný režim a jistotu dne. A já koneckonců také. Takže zítra přesně podle návodu a energie bude vyváženě rozdělena do celého dne. Už jsem vlastně začala dnes. Hurá, zvládnu změnu.